Bůh mě stvořil, abych pro něj vykonal určitou službu. Svěřil mi nějaké dílo, které nesvěřil nikomu jinému. Mám své poslání – možná je v tomto životě nepoznám, ale dozvím se je v tom dalším.

Nestvořil mě jen tak pro nic. Mám konat dobro, mám konat jeho dílo, mám být andělem pokoje, kazatelem pravdy na svém místě – když budu jen dodržovat jeho přikázání a sloužit mu ve svém povolání.

Proto mu důvěřuji. Cokoliv dělám, kdekoliv jsem, nikdy nejsem k zahození. Jsem-li nemocen, může mu posloužit má nemoc, prožívám-li trápení, mohou mu posloužit mé strasti.

Nic nedělá nadarmo. Ví, o co mu jde. Může mi sebrat přátele. Může mě vrhnou mezi cizí. Může mě učinit zkormouceným, skleslým na duchu, ukrýt přede mnou vlastní budoucnost – pořád ale ví, o co mu jde – a já mu důvěřuji.

(z meditací kardinála Newmana) 

 

Můj Otče,

odevzdávám se ti.

Učiň se mnou, co se ti zalíbí.

Ať se mnou učiníš cokoli,

děkuji ti za to.

Jsem připraven na všechno,

všechno přijímám.

Nepřeji si nic jiného,

než aby se tvoje vůle vyplnila na mně,

na všech tvých tvorech, můj Bože.

Odevzdávám svou duši do tvých rukou.

Dávám ti ji, můj Bože,

s celou láskou svého srdce,

protože tě milluji

a je potřebou mé lásky dát se,

odevzdat se do tvých rukou bez míry,

s nekonečnou důvěrou,

protože ty jsi můj Otec.

(Suscipe, bl. Charles de Foucauld)

 

Zdroj: Dolan Timothy, Kněží pro třetí tisíciletí, s. 85–86.