Drahý hledající příteli.

V prvé řadě ti chci poděkovat. Poděkovat za tvou odvahu hledat. Hledat jakousi skutečnou Pravdu, která řídí, či chceš aby řídila, tvůj život. V dnešní době, kdy je většina pozemšťanů se svým životem relativně spokojena (či nespokojena, ale nehodlá s tím nic dělat), jsi vcelku pozoruhodným exemplářem.

Nyní se ti pokusím nabídnout, v co nebo spíše v Koho skládám důvěru já. Nejednu z důležitých zpráv najdeme v evangeliu neboli radostné zvěsti sv. Jana: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16)

Určitě znáš ty pozoruhodné životní příběhy, kdy je tatínek schopný skočit do ledové vody pro svou dcerušku, a to i za cenu, že zůstane pod ledem. Tyto příběhy jsou velice inspirující pro mnohé. Ať už pro autory knih či režiséry filmů, ale i pro obyčejné lidi jako jsme my. Proč nás tolik oslovují? Ačkoli jsou to příběhy běžných obyvatel planety Země, přesto se staly neobyčejnými. A to díky jisté skutečnosti, která přerůstá každého člověka. A to natolik, že člověk je schopný pro svého bližního udělat cokoliv, např. i obětovat vlastní život jako to udělal milující tatínek pro svou dcerku. „Všechna síla k výšinám, ke vzestupu, k veškerému pokroku, růstu a rozkvětu lidstva je vlastně shrnuta ve slově Ty a v jeho tvarech 'k tobě', 's tebou', 'pro tebe', 'kvůli tobě'.“ (P. Lippert)

Stejně tak je to i s naším vztahem k našemu nebeskému Otci. Naše schopnosti jsou velice omezené. On to ví, ale přesto je schopný nás zahrnovat nesmírnou láskou a poslat svého jediného Syna Ježíše, aby napravil to, co jsme my ve své slabosti a hříšnosti „zbabrali“.

„Lásku, tedy to, co člověk nejvíce potřebuje, nemůže způsobit sám; musí na ni čekat, a určitě ji neobdrží, když si ji chce obstarat sám. Může se nad touto závislostí bouřit, může ji chtít setřást, omezit ji na utišení svých potřeb, kterých lze dosáhnout bez dobrodružství ducha a srdce. Nebo naopak může toto přijmout a zůstat otevřený s důvěrou v jistotě, že moc, která jej tak chtěla, jej také nepodvede.“ (Joseph Ratzinger, Eschatologie)

Další úžasnou věcí je, že nejsme do ničeho nuceni. Už při stvoření (ať už to bylo jakkoliv) jsme dostali od Boha svobodu. To znamená, že si můžeme vybrat, jestli Boha do svého života pustíme a necháme ho působit, nebo si na tomto světě vystačíme sami se sebou. On nám pouze nabízí život v plnosti v Jeho blízkosti a čeká, zdali na jeho nabídku odpovíme.

John Eldredge to ve své knížce vysvětluje takto: „'Bůh čeká, až o něj budeme stát.' (Tozer) Bůh mimoto zcela jistě touží nejen prožívat vlastní dobrodružství, ale také SDÍLET dobrodružství s někým jiným. Nestvořil nás proto, že by musel, stvořil nás proto, že nás stvořit CHTĚL. Bůh zná každého jménem a jeho království se klene nade všemi galaxiemi, a přece mu působí potěšení, když může patřit do našeho života. Víte, proč často neodpovídá na naše modlitby okamžitě? Protože s námi chce mluvit, a tohle je někdy jediná možnost, jak nás přimět k tomu, abychom se zastavili a začali si s ním POVÍDAT.“ (John Eldredge, Pozor! Srdce muže)

Já jsem tuto nabídku přijal a jak lze vidět nejsem jediný, kdo má určitou zkušenost s Bohem. Jsem rád, že můžu patřit do tohoto společenství dětí Božích (neboť Bůh je náš nebeský Otec). Jsem si taktéž vědom toho, že jsme jenom lidé různé povahy, rozličných vlastností a obdarování. Ale i přes všechny naše nedokonalosti můžeme být jednotní skrze Ježíše Krista. Jsme Kristovi. A přestože jsme v očích tohoto světa blázny, snažíme se upírat svůj zrak na Krista, který „způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Fil 2, 6-8)

Pater Raniero Cantalamessa říká, že: „Život bez Krista je den, který končí nocí. Ale život s Kristem je noc/tma, která ústí do nového dne/světla.“ Kristus kvůli nám zemřel, ale přemohl smrt a byl vzkříšen. Stejně tak i my máme naději na nový život s Ním. Tento příslib zmiňuje i sv. Pavel: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 8, 35-39). Díky této lásce dostal můj život nový smysl. A nejen to. Spolu s Kristem získalo svůj smysl i utrpení a smutek, který Pán časem dokáže přeměnit v daleko větší a trvalejší radost.

A k tomuto novému životu jsi pozván také Ty.